... a proč z nich můžete postavit nejmenší fotbalový stůl.
Většina z nás zná mšice jako drobné tvory, kteří dělají naše pokojové rostliny nevzhlednými a nemocnými. A proto někdy úplně umírají. Na zahradě je situace někdy stejně nepříjemná.
Nun … , Pflanzen, wie auch Läuse gibt es schon seit einigen hundert Millionen Jahren. Und im allgemeinen werden Pflanzen mit ihnen, wie mit anderen “Schädlingen” auch, ganz gut fertig, sofern sie selbst gute Lebensvoraussetzungen haben. Die Läuse sind natürlich Schmarotzer, jedoch kommen Pflanzen unter guten Voraussetzungen bezüglich Standort, Licht, Boden, Feuchtigkeit usw. damit problemlos klar.
Když tedy umístíme rostliny na zahradě a ještě více v domácnosti do podmínek, o kterých si myslíme, že jsou pro nás dobré, rostliny to mohou vidět jinak. Zpočátku slábnou neznatelně. Když se však veš usadí, většinou to vzdá. Jak je vidět na našem citroníku, který se v bytě v Budyšíně zjevně necítí tak dobře jako například na Kypru. (zde není obrázek)
Mšice je vlastně třeba litovat
... nejen rostliny.
Mšice je drobná, má malý mozek, nemá žádnou knihovnu široko daleko a nemůže ani konverzovat s mnoha dalšími mšicemi, které sedí v její blízkosti, když je rostlina silně napadena, a které také sají rostlinnou šťávu. Protože musí neustále slintat rostlinnou šťávu, nemůže se ani moc toulat. Svátky také nepřipadají v úvahu. No, mšice toho ze života moc nemá. Dokonce i to, co z rostliny vysaje, je pouze třetí kategorie:
Blattläuse müssen zum Wachsen Eiweiße aufbauen. Genau wie wir auch. Dazu müssen sie Aminosäuren mit der Nahrung aufnehmen. Dusselig, wie der Erfinder der Blattläuse war, hat er sie aber nur mit einem Stech-Saug-Rüssel ausgestattet, mit dem sich die Läuse in die Transportbahn von Pflanzensäften einbohren können. In deren “Säften” gibt es jedoch wenig Aminosäuren. Dafür viele Kohlenhydrate (verschieden langkettige Kohlenwasserstoffe, die verschiedene Zuckerarten darstellen). Mücken und Zecken haben da bessere Wege gefunden.
Je však třeba vědět, že evoluce dala vzniknout mšicím již před více než 200 miliony let. Savci s krásnou měkkou, teplou a vlhkou kůží se však skutečně prosadili až po vyhynutí dinosaurů před 65 miliony let. A to už bylo příliš pozdě na to, aby se mšice zásadně přeorientovaly. (Evoluce je genetický optimalizační proces, který bohužel uvízne v lokálních maximech, tzv. ekologických nikách, a je pak velmi nepravděpodobné, že by se vyvíjel do zcela jiných oblastí. Ale to je úplně jiný příběh). A tak existují dodnes a dál sají rostliny.
I když rádi pijeme ovocné šťávy, je to pro mšice běžná, ale zcela nevyvážená strava. Jenže anatomicky to jinak nejde. Musí vypít extrémně mnoho rostlinné šťávy, kterou jim poskytuje rostlina, do níž se zavrtaly. Bez rozmanitosti. Pití a pití ... aby bylo možné odfiltrovat malé množství aminokyselin v procesu pro vlastní postavu. Mšice tedy nemají žízeň, pouze hlad.
Z jejich nápoje vycházejí nespotřebované (nestrávené) sacharidy v podobě tzv. medovice na zadečku, což je konec těla, stejně jako u každého rozumného zvířete. Obecně se tomu říká exkrementy. Kromě několika málo metabolických produktů se však jedná o vodnatý cukerný roztok. Medovice tedy není až tak přitažený termín. V tomto stavu ji však ještě nejíme, ale až když je medovice ještě ve střevech včely a pak nějakou dobu odpočívá v plástech. Nejpozději pak chutná opravdu dobře.
Zpět k medovici jako vylučovacímu produktu mšic. Stejně jako u nás však výkaly na konci těla nevycházejí nepřetržitě stejným způsobem, jakým se rostlinná šťáva dostává do těla vpředu. Mšice se také mohou chovat slušně a své výměšky uvolňovat pouze účelově. To nás stále více přibližuje k obsahu následujícího videa.
Zatímco otázkou, jak například včely a mravenci požírají exkrementy mšic, se budeme zabývat jindy, v následujícím textu se chceme podívat na to, jak se mšice samy snaží zbavit prekurzoru medu, pokud se nenajde jiný příjemce. Dělají to, alespoň ten druh mšic, který jsme natočili na listu jabloně, takovým způsobem, že se mšice nemohou omítnout cukrovým sirupem. A to nás přivádí ke stolnímu fotbálku...
Sledujte sami:
Nyní by stálo za to zjistit, zda mšice preferují určitou nohu. Tedy vzadu vlevo nebo vpravo.
Na tomto místě se nebudeme snažit podrobněji popisovat život mšic. Za prvé, na internetu je již mnoho informací, které není třeba opakovat. Za druhé, na světě existuje přibližně 5000 různých známých druhy mšic. Počet nenahlášených případů je pravděpodobně podstatně vyšší, protože specialisté na mšice nejsou na naší planetě zrovna vyhledávanou profesí.
Z těchto 5 000 se jich 800 nachází jen ve střední Evropě. Lze tedy s jistotou předpokládat, že tyto mnohé druhy nelze z hlediska způsobu života házet do jednoho pytle. Zvláště když si uvědomíme, že tyto druhy od sebe mohou být geneticky odděleny až 200 milionů let. Skutečnost, že jsou ve světě i po tak dlouhé době tak úspěšně zastoupeni, ukazuje, že jejich velmi zvláštní způsob života zřejmě představuje dobré niky v přírodě. Každého, kdo je tak dlouho úspěšný, bychom neměli podceňovat.
Rozhodně je tedy stále co objevovat. Stačí se jen dobře podívat na přírodu.
Existují vůbec druhy mšic, které by měly být chráněny, aby kvůli nám lidem nevyhynuly? Pravděpodobně tomu tak skutečně bude, pokud se jedná o druhy mšic, které sají pouze na velmi specifických rostlinách, které jsou vzácné a tvoří pouze lokální a vzájemně vzdálené ostrůvky výskytu.